„Ty máš vůbec nějaké srdce?“ křičela Monika Vaceková. „Chceš snad nechat svou těhotnou sestru žít v takových podmínkách? Proč mlčíš? Odpověz mi hned! Ani sis ještě nesbalil věci, že? Karolína Zemanová už sedí na kufrech a čeká jen na to, jak se rozhodneš!“
„Ne, mami, nic balit nebudu,“ odpověděl klidně Kryštof Malý. „A ani to nemám v úmyslu. Už jsem ti říkal, že se to nestane.“
O vlastním bydlení začal Kryštof přemýšlet už v šestnácti letech. Právě tehdy přišel o otce a soužití s matkou se pro něj stalo téměř nesnesitelným. Monika Vaceková se nikdy nepokoušela skrývat, že k synovi necítí zvláštní náklonnost. Nejednou o něm s hořkostí prohlásila, že „první dítě se prostě nepovedlo“.
Možná za tím stála jeho povaha – zdědil po otci přímost i tvrdohlavost. Už jako malý chlapec nesnášel, když mu někdo poroučel, a s přibývajícími roky se ten odpor jen prohluboval.
Jeho matka však vyžadovala naprostou poslušnost. Byla přesvědčená, že i dospělý syn by se jí měl hlásit, kam jde, s kým se setká a kdy se vrátí. Neustálá kontrola a dohled vyvolávaly mezi nimi prudké hádky. Při jedné z nich Kryštof nevydržel a vybuchl:
„Kdy mi konečně dáš pokoj? Už nemám sílu být pořád pod tvým dohledem! Připadám si vedle tebe jako vysátý – bereš mi všechnu energii!“
„Když nemáš sílu, tak odejdi,“ odsekla Monika chladně. „Slzy kvůli tobě ronit nebudu. S Karolínou si vystačíme i bez tebe.“
Vlastnila malý jednopokojový byt ve starém domě určeném k demolici. Úřady už roky slibovaly náhradní bydlení, ale všechno zůstávalo jen u planých řečí. Kryštof toužil po samostatnosti a hned po dosažení plnoletosti přišel s návrhem:
„Mám podíl na tomhle třípokojovém bytě. Co kdybych se ho vzdal ve tvůj prospěch a ty bys mi převedla ten svůj? Klidně budu bydlet i v domě, který má jít k zemi. Hlavně chci být pryč. A když se nic nepohne, časem si snad našetřím na něco lepšího.“
„Na to zapomeň!“ rozčílila se Monika. „Svůj byt ti rozhodně darovat nehodlám. Jestli se ti tu nelíbí, sbal si věci a zmiz.“
Napětí mezi nimi se o něco zmírnilo teprve ve chvíli, kdy si Kryštof našel práci a oznámil, že se chce oženit. S věkem se naučil krotit výbuchy vzteku. Na matčiny provokace reagoval tichem, protože pochopil, že když jí neodporuje, vybouří se rychleji a spor vyšumí.
V době, kdy mezi nimi znovu propukl konflikt, studovala už Karolína Zemanová na vysoké škole. A právě ona nakonec sehrála klíčovou roli v tom, že Monika začala uvažovat o synově odstěhování. Jednoho večera, když se hádka znovu rozhořela, se totiž Karolína rozhodla promluvit a vstoupila do rozhovoru.