Jak Kryštof předpokládal, Monika Vaceková se nehodlala vzdát. Začala mu volat několikrát do týdne a pokaždé s novým úkolem.
„Kryštofe, zajeď Karolíně nakoupit, pošlu ti seznam. A nešetři na tom, vezmi kvalitní věci, žádné slevy,“ poroučela bez pozdravu.
Jindy zase spěchala s jiným problémem: „V koupelně jí praskla trubka. Okamžitě zařiď instalatéra a samozřejmě to zaplať.“
A když ani to nestačilo, přišla další žádost: „Ve středu si vezmi volno. Musíš Karolínu odvést k lékaři a potom ji vezmi do obchodů. Ta chudinka je pořád sama doma, potřebuje trochu rozptýlení. Udělej pro sestru aspoň něco.“
Kryštof ji pokaždé nechal domluvit a bez dalšího komentáře hovor ukončil. Vysvětlovat cokoli postrádalo smysl — matka slyšela jen to, co sama chtěla.
Brzy se ozvala i Karolína Zemanová. Tentokrát už ne prosebně, ale vyčítavě.
„Tak co, hodláš mi vůbec pomoct? Potřebuju peníze. Pošlu ti číslo účtu, převedeš mi deset tisíc. Klidně víc, jsem v bezvýchodné situaci.“
„Karolíno, žádné volné peníze nemám. A mámě jsem to říkal jasně,“ odpověděl klidně.
Sestra odsekla několik hrubých slov a zavěsila. Kryštof jen nevěřícně kroutil hlavou. Nechápal, proč se z něj stal rodinný bankomat.
Odpověď mu nabídla Michaela Kratochvílová.
„Možná si tvoje maminka myslí, že se topíme v penězích,“ poznamenala tiše. „A proč se o Karolínu nestará její manžel?“
Kryštof si povzdechl. „Milan Míka si ji vzít nechtěl. Dotlačila ho k tomu těhotenstvím. Nikdy o ni nestál a teď dělá všechno pro to, aby souhlasila s rozvodem. Možná bych měl změnit číslo. Jenže až se dítě narodí, bude to ještě horší. Máma mě určitě zkusí donutit, abych je oba živil.“
Nemýlil se.
Krátce po narození neteře mu Monika zavolala znovu, tentokrát rozhořčená. „To ti není hanba? Kdy konečně začneš podporovat vlastní sestru a její dítě? Máš povinnost pomáhat mně i jí!“
Ani se nenadechla a pokračovala: „Napadlo mě řešení. Prohodíme byty. Ty s Michaelou a synem půjdete zpátky ke mně a Karolína se nastěhuje k vám. Máte přece nový byt, po rekonstrukci, se vším vybavením. Ona teď nemá kam jít, chystá se od Milana odejít. Za tři dny to stihnete vyklidit, že?“
To už bylo příliš.
„Už mi nikdy nevolej,“ pronesl Kryštof ledově. „Od této chvíle pro mě neexistuješ.“
Tím rozhovor skončil — a zároveň i všechno ostatní. Poslední požadavek byl definitivní hranicí. Kryštof si uvědomil, že další ústupky by znamenaly jen nekonečné vydírání. Rozhodl se radikálně: změnil telefonní číslo a přerušil kontakt. Nebylo to jednoduché, musel o nové číslo informovat přátele, kolegy i známé. Přesto cítil úlevu.
Od toho dne s Monikou Vacekovou ani s Karolínou Zemanovou už nepromluvil. Jak se jejich život dál vyvíjel, přestal řešit. Některé vazby je zkrátka nutné přestřihnout, aby člověk mohl v klidu dýchat.