„…svůj seminář s názvem Jak se stát úspěšným investorem z manželčiných peněz? Pokud ne, je to škoda. Publikum by se určitě našlo.“
„Drž jazyk za zuby! Jsi ještě dítě, abys hodnotila rodiče!“ vyštěkl Radim Kovář. Poslední zbytky předstírané uhlazenosti se z něj sesypaly. „Tady jsem chlap já! A mám právo rozhodovat, za co se utratí rodinné peníze!“
Nespustila jsem z něj oči. Můj pohled byl klidný, téměř chladný.
„Rodinné peníze přestaly být společné před třemi lety, Radime. Ve chvíli, kdy jsi poslal celou výplatu do pochybných internetových projektů, přišel o všechno a slavnostně oznámil, že si potřebuješ ‚najít sám sebe‘. Od té doby živím domácnost já. A teď se mi snažíš podkopnout nohy, abys mohl postavit piedestal své sestře.“
Iveta Králová si k hrudi přitiskla pomačkané bankovky, jako by čekala, že jí je někdo vytrhne.
„Nic vracet nebudu! Je to dárek od bratra! Vaše hádky si řešte mezi sebou a mě do toho netahejte!“
Milena Hrubá, která dosud mlčky sledovala ornament na ubrusu, se pomalu zvedla. Dlaně opřela o stůl a narovnala se.
„Iveto. Polož ty peníze zpátky. Hned,“ pronesla tónem, který nepřipouštěl odpor.
„Mami!“ vybuchl Radim a zoufale v jejím pohledu hledal oporu. „Měla bys stát při mně. Jsem tvůj syn!“
„Stojím na straně zdravého rozumu a elementární slušnosti,“ odpověděla Milena chladně. „A to, co teď předvádíš, je na úrovni kapsáře z nádraží. Sáhnout po cizím, jen aby ses předvedl před nějakou holkou? Takhle jsem tě opravdu nevychovala. Vrať obálku, omluv se manželce a posaď se.“
Radim prudce vyskočil, židle se s rachotem převrátila. Snažil se působit hrozivě, ale z jeho gest čišela spíš křeč než autorita.
„Vy dvě jste jen vypočítavé ženské! Nikdy nepochopíte můj rozhled! Nenechám si takhle poroučet. Odcházím!“
„Tvoje ‚velkolepá osobnost‘ se do mého bytu už dávno nevejde,“ řekla jsem tiše. „Terezo, dones z komory tatínkův šedý kufr.“
„Dagmar Jelínková, uvědomuješ si vůbec, co děláš?“ vyjekla Iveta. „Ty ho kvůli pár papírům vyhodíš na ulici? Vlastního manžela?“
Pomalu jsem k ní otočila hlavu a odpověděla naprosto klidně, že tentokrát nejde o žádné papírky, ale o něco mnohem zásadnějšího.