„Nevyhazuju manžela,“ odpověděla jsem konečně vyrovnaně. „Vyprovázím z bytu drzého podnájemníka, který si zvykl potají přehrabovat věci v nočním stolku své ženy. To jsou dvě naprosto odlišné pozice. Úcta se nedá zaplatit, Radime Kováři. A už vůbec se nekupuje z mých peněz před zraky cizích lidí.“
Iveta Králová v tu chvíli definitivně pochopila, že bezplatný pobyt právě skončil. Se znechuceným výrazem hodila bankovky na stůl, popadla kabelku a bez jediného rozloučení se vyřítila do předsíně. O ohleduplnost ke svému „velkorysému“ bratrovi se tentokrát opravdu nesnažila.
„Mami,“ otočil se Radim na Milenu Hrubou a nasadil výraz ublíženého muže, kterému bylo strašlivě ukřivděno ženskou bezcitností. „Přespím u tebe.“
„Ani tě to nenapadne,“ usekla tchyně rázně. „Kocour mi zabral gauč a rozhodně ho nebudu stresovat ještě víc, než už je kvůli tvým eskapádám. Najdi si podnájem nebo ubytovnu. Aspoň zjistíš, kolik opravdu stojí život bez sponzora.“
Radim si balil věci okázale pomalu. Hlasitě funěl, práskal dvířky skříní a kufr pokládal na zem s teatrálním rachotem. Bylo zřejmé, že čeká obvyklou scénu – že ho budeme přemlouvat, zadržovat, možná i prosit. Jenže my s Terezou Bartošovou a Milenou už seděly u stolu s hrnky čaje a naprosto zaujatě probíraly, jaký typ pracovní desky by nejlépe ladil k novým kuchyňským dvířkům.
Asi po hodině se ozvalo suché cvaknutí zámku. Dveře se zavřely a na komodě zůstaly ležet jeho klíče, které tam odložil s posledním, zbytečným gestem vzdoru.
Zámky jsem nechala vyměnit hned následující ráno. Čistě z hygienických důvodů, řekla jsem si v duchu. Rozvod proběhl překvapivě rychle a bez dramat – velký stratég totiž neměl co dělit. Výživné na dceru mu soud stanovil bez průtahů a dokumenty putovaly přímo k jeho novému zaměstnavateli, kde začal pracovat jako kurýr.
Víte, kde dělá mnoho žen chybu, když jim někdo dlouhodobě překračuje hranice? Snaží se být za každou cenu vstřícné, rozumné a „správné“, v naději, že jejich oběti budou jednou oceněny. Jenže pokud dovolíte, aby si o vás někdo otíral boty, nemůžete se divit, že si je začne chodit špinit schválně. Hranice je třeba vymezit jasně a bez omluv. Chladné, pevné „ne“ pronesené zpříma do očí má větší sílu než tisíc vysvětlení – pokud za ním nestojí ani stopa provinilosti.