Jenže místo vysněného začátku přicházela další a další zklamání. Přestože měla vlastní byt, nebyla odkázaná na nikoho a finančně si donedávna vedla slušně, většina mužů nedokázala přehlížet její povýšenost a jízlivé poznámky. Ti, kteří by byli ochotni přimhouřit oči, zase sami nestáli za mnoho – bez práce, bez zázemí, bez ambicí. A takoví Šárku Hájekovou odpuzovali. O kompromisy nestála.
Opakované neúspěchy se postupně podepisovaly na její povaze. Z někdejší sebejistoty se stávala zatrpklost, z náročnosti nevrlost. Ve škole reagovala přehnaně i na drobnosti, podrážděně napomínala žáky a s rodiči vedla zbytečně vyhrocené hovory. Stačila maličkost a vybuchla.
Pak přišel den, který rozdělil její život na dvě části.
V návalu vzteku udeřila jednoho z chlapců, protože jí při příchodu do třídy odsekl. Nepřemýšlela, jen jednala. Netušila však, že otec toho studenta zastává významnou funkci na radnici. Následky na sebe nenechaly čekat. Rozpoutalo se vyšetřování, následovalo okamžité propuštění a ostuda, která se rychle rozšířila. Dveře do školství se pro ni tím okamžikem zabouchly.
Od té chvíle začala bojovat o přežití. Brala příležitostné práce, střídala krátkodobé úvazky, ale peníze mizely rychleji, než přicházely. Úspory se tenčily. Když už nevěděla kudy kam, rozhodla se po více než deseti letech ozvat bývalému manželovi. Se synem za tu dobu téměř neudržovala kontakt.
Od někdejší tchyně se dozvěděla, že Rostislav Král se s Radkem Válkem přestěhovali do přímořského města. Rostislav rozjel podnikání, které se mu dařilo, a postupně do něj zapojil i syna. Zdálo se, že se jim vede víc než dobře.
Překvapivě měl Radek stále stejné telefonní číslo, takže se jí podařilo dovolat. Zjistila, že je ženatý a bydlí odděleně od otce – byt mladým poskytl právě Rostislav, který mezitím vstoupil do druhého manželství. V pozadí hovoru bylo slyšet šumění moře a křik racků; bylo zřejmé, že Radek stojí někde poblíž pobřeží.
Ten telefonát jí převrátil vnitřní svět. Noci trávila beze spánku, převalovala se a zírala do tmy. Jednou z mála chvil, kdy si dokázala přiznat pravdu, bylo, když se rozplakala nad tím, kam ji vlastní rozhodnutí dovedla. Bylo jí jasné, že od bývalého muže pomoc čekat nemůže. U syna však možná ještě existovala šance probudit soucit.
Začala mu volat častěji. Vyptávala se na práci, na bydlení, na každodenní život, snažila se nenápadně zjistit co nejvíc. V hlavě si vytvořila plán: našetří alespoň na cestu a vypraví se za ním osobně. Tváří v tvář se přece žádost o pomoc odmítá hůř.
Jednoho dne jí zazvonil telefon z neznámého čísla. Ozvala se žena, která se představila jako Tereza Tkadlecová, Radkova manželka.
„Potřebovali bychom od vás laskavost…“ zaznělo tiše do sluchátka.
Šárka zpozorněla a v hrudi jí okamžitě vzklíčil odpor.
Jakou laskavost? pomyslela si rozhořčeně. Pomoc přece potřebuju já.
Pod záminkou, že špatně slyší kvůli signálu, hovor rychle ukončila. Tereza se jí pokoušela dovolat znovu.