„Je mi trapné se s tebou někde ukazovat!“ vyštěkl Radek Pražák a znechuceně si přeměřil manželku pohledem. „Podívala ses na sebe vůbec do zrcadla?“
Kristýna Vaceková stála uprostřed předsíně a křečovitě svírala popruh kabelky. Nebylo to poprvé, kdy měla pocit, že je zahnaná do kouta. Vzduch mezi nimi byl napjatý a bylo jasné, že hádka může během okamžiku přerůst v něco mnohem horšího.
„Proč to říkáš?“ snažila se mluvit vyrovnaně, přestože ji v krku pálil knedlík slz. „Neudělala jsem nic hrozného. Jen jsem si vzala tyhle šaty. Vím, že mi už nesedí jako dřív, ale…“
„Nejde o šaty,“ skočil jí do řeči Radek podrážděně. „Jde o to, jak celkově vypadáš. Je mi nepříjemné stát vedle tebe mezi lidmi. Každý přece vidí, jak ses za poslední dva roky změnila.“
„Promiň, že nejsem modelka z časopisu,“ odsekla tiše. „Pracuju od rána do večera, skoro se nehýbu. Domů chodím vyčerpaná. Myslíš, že je to pro mě jednoduché?“
„Energie na jídlo ti ale nechybí,“ zvýšil hlas. „Nedělej ze sebe oběť. S tímhle se musí něco dělat!“
„A co když to nezvládám?“ hlas se jí zlomil. „Víš vůbec, jak těžké to pro mě je? Denně poslouchám tvoje poznámky a posměšky. Připadám si jako nějaký nepovedený projekt, který se snažíš předělat podle svých představ.“
„Protože mě bolí dívat se na to, kam ses dostala!“ udeřil dlaní do zdi a prudce se otočil ke dveřím. „Nikdy! Dneska s tebou nikam nejdu. Jestli chceš, běž sama.“
Zabouchl za sebou dveře ložnice a nechal ji stát v chodbě samotnou. Kristýnu zaplavila směs studu a ponížení. V hlavě jí zněla jediná věta: Stydí se za mě. A co já? Neměla bych se stydět spíš za to, jak se ke mně chová?
Snažila se uklidnit, ale slzy jí tekly bez přestání. Místo návštěvy u příbuzných napsala sestře Natálii Janečekové, že dnes nepřijde. Sedla si na gauč a bezmyšlenkovitě zírala do telefonu. Po chvíli zaslechla, jak Radek přehrabuje zásuvku v předsíni.
„Odjíždím,“ oznámil chladně. „Vrátím se pozdě.“
„A co mám říct mamince, až se zeptá, proč jsme nepřišli k tetě Ladislavě Jelínekové?“ ozvala se tiše.
„Řekni, že ti není dobře. Nebo že mám práci. Vymysli si něco,“ odbyl ji a vzápětí práskl vstupními dveřmi.
Byt se ponořil do ticha, které až bolelo. Kristýna seděla bez hnutí a upírala pohled do prázdna.
Přitom ještě před pár lety věřila, že jsou dokonalý pár. Svatební den měla dodnes před očima: bílé šaty, Radkův široký úsměv, objetí rodičů a přání plná naděje. Tehdy byla přesvědčená, že jejich štěstí nemůže nic ohrozit.
Jenže přišla každodennost. Ráno kancelář, osm hodin u počítače, minimum pohybu. Domů se vracela unavená a hladová. Radek vydělával slušně, ale s domácností nepomáhal. Zpočátku si z jejího přibírání dělal legraci, později se jeho vtípky změnily v ostré výčitky.
Kristýna začala stres zahánět jídlem. Sáhla po čemkoli, co bylo po ruce. Nakupování oblečení se pro ni stalo noční můrou – představa zkoušení v kabinkách ji naplňovala úzkostí. Radek si své znechucení neodpustil: „Měla bys míň jíst. Pak se nediv, že se nevejdeš do věcí.“
Občas se pokusila naznačit, že by mohli něco podniknout spolu. „Co kdybychom začali chodit do fitka?“ navrhla jednou opatrně. „Ve dvou by to bylo snazší. A aspoň bychom trávili víc času spolu.“
Radek se jen ušklíbl. „A proč bych tam chodil já? To potřebuješ ty, ne já. A vyhazovat peníze za něco, co stejně vzdáš, se mi nechce.“
Postupně se jejich domácností usadily věty, které slyšela až příliš často:
„Viděla ses vůbec z profilu?“
„Nemůžeme spolu ani na delší procházku, zadýcháš se po pár minutách.“
„Kazíš mi reputaci. Jak mám s tebou chodit mezi přátele?“
Každé takové slovo v ní zanechalo další prasklinu. Cítila se opuštěná, bez opory. Rodičům se nesvěřovala – maminka měla dost vlastních starostí a tatínek bojoval se zdravotními potížemi. Nechtěla jim přidělávat další trápení.
Jedné noci ležela dlouho vzhůru a znovu si vybavila, jak Radek prohlásil, že se za ni stydí před kolegy. „Jejich manželky jsou štíhlé a upravené,“ poznamenal tehdy. Zasmála se, aby zakryla bolest, ale ta poznámka ji bodla hluboko.
Když už měla pocit, že dál takhle fungovat nemůže, dospěla k rozhodnutí. Vyhledá lékaře, který se zabývá problémy s váhou. Možná nejde jen o přejídání nebo slabou vůli. Možná je za tím něco víc a je potřeba zjistit, jestli její tělo nesignalizuje nějaký hlubší problém, protože tohle přece není jen tak.