„Výborně,“ pokrčila jsem rameny, jako by šlo o naprostou maličkost. „Kuchyň máš plně k dispozici.“
Tomáš si jen pohrdavě odfrkl. Byl přesvědčený, že hraju divadlo a že mě to přejde. V jeho představách bylo nemyslitelné, aby manželka nechala příjezd vzácného příbuzenstva bez hostiny. Spoléhal na to, že mi v pátek večer povolí nervy, začnu panikařit a do noci budu krájet saláty a péct maso.
Jenže páteční večer proběhl úplně jinak. V klidu jsem si sbalila menší cestovní tašku. V sobotu brzy ráno, zatímco „velký stratég“ ještě spokojeně spal, jsem si objednala taxi a odjela na dva dny do wellness hotelu za městem. Telefon jsem přepnula do režimu nerušit.
Jediné spojení s domovem představovaly malé kamery v obýváku a na chodbě. Instalovali jsme je před měsícem kvůli Maxíkovi, aby bylo možné zkontrolovat, co provádí, když nejsme doma.
Usadila jsem se na lehátku, objednala si bylinkový čaj a otevřela aplikaci. Upřímně, lepší podívanou bych si nevymyslela.
Krátce před polednem se Tomáš konečně vyhrabal z postele. Na displeji bylo vidět, jak sebejistě vychází z ložnice, zřejmě očekává vůni pečeně a ruch příprav. Místo toho ho přivítalo naprosté ticho. Maxík seděl na prázdném kuchyňském stole a soustředěně si olizoval packu.
Tomáš začal pobíhat po bytě. Otevřel lednici – zela prázdnotou. Nakoukl do trouby – nic. Nakonec objevil vzkaz, který jsem nechala na barovém pultu: „Odjela jsem si odpočinout. Zástěra visí na háčku. Hodně štěstí.“
Jeho panovnická důstojnost se rozplynula během vteřiny. Popadl telefon a horečně někam volal, rozhazoval rukama a přecházel sem a tam. Zřejmě obvolával restaurace s rozvozem, ale zajistit plnohodnotnou hostinu pro patnáct lidí dvě hodiny před začátkem o víkendu bylo prakticky nemožné.
Přesně ve čtrnáct hodin zazvonil zvonek.
Do bytu vstoupila Růžena Benešová ve svém slavnostním kostýmu, za ní proudily tety, strýcové i vzdálení bratranci. Smáli se, svlékali kabáty a mířili do obýváku s očekáváním prostřeného stolu.
Místo slavnostní tabule je však čekala holá deska, zmatený kocour a zpocený, nachový Tomáš, který se snažil za zády nenápadně schovat připálenou pánev s polotovary.