Sofie Benešová ji téměř smýkla ke dveřím.
Vztek v ní přehlušil veškeré zábrany a na vykání si ani nevzpomněla.
„Jestli se tu ještě jednou objevíš, tak se nediv!“ křičela rozechvěle. „Kdo ti dal právo vztáhnout ruku na moje dítě? Nestačilo ti, že jsi roky ztrpčovala život mně? Teď sis našla Terezu? Zkus sem ještě přijít a uvidíš, co se bude dít!“
Radim Šimek stál jako opařený a sledoval, jak jeho matka mizí za prahem bytu. Překvapení mu svazovalo jazyk, a tak tentokrát mlčel a manželce neodporoval.
Později si však vyslechl kázání od staršího bratra i sestry, kteří mu vyčetli, že dopustil takové ponížení vlastní matky. Pod jejich tlakem přišel za Sofií a tiše ji požádal, aby se Ivaně Křížové omluvila.
„To určitě,“ odsekla Sofie jízlivě. „Může být ráda, že jsem jí jednu nevrátila. Viděl jsi Terezu? Má na tváři modřinu! Jak asi půjde zítra do školy?“
Radim mávl rukou. „Přeháníš. Nic hrozného se nestalo. Já jsem jako kluk dostával vařečkou, páskem, kdečím. A podívej, vyrostl ze mě normální chlap.“
„Já ale nechci, aby někdo bil mou dceru!“ vybuchla. „A jestli ti to připadá v pořádku, pak selháváš jako otec.“
Od onoho dne zůstaly dveře Sofiina bytu pro Ivanu Křížovou zavřené. Tereza Konečná s babičkou přerušila veškerý kontakt.
Roky plynuly. Z Terezy vyrostla sebevědomá mladá žena, dokončila vysokou školu, našla si zaměstnání a jednoho dne oznámila, že se bude vdávat.
Na svatbu byli pozváni téměř všichni příbuzní — s jedinou výjimkou. Když se Ivana Křížová dozvěděla, že její jméno na seznamu chybí, rozpoutala doma bouři.
„To si ze mě děláte legraci?“ křičela na syna. „Vlastní babičku na svatbu nepřizvou? To je určitě práce té tvojí Sofie!“
„Ne, mami,“ bránil se Radim unaveně. „Tentokrát za to Sofie nemůže. Tereza tě tam nechce. Tu facku ti dodnes neodpustila. Snažil jsem se jí vysvětlit, že by člověk neměl držet zášť tak dlouho, ale neposlouchá.“
„Dej mi na ni číslo. Promluvím si s ní sama.“
Radim vytočil dceřino číslo a podal telefon matce. Sotva Tereza pozdravila, spustila Ivana Křížová bez pozdravu:
„Ty ses úplně zbláznila? Jak můžeš nepozvat rodnou babičku? To nemáš ani špetku svědomí? Měla bys mi vyhradit čestné místo!“
Tereza ji nechala domluvit, pak beze slova hovor ukončila. Na svém rozhodnutí nemínila nic měnit.
Radim nedokázal přesvědčit ani dceru, ani manželku. A tak Ivana Křížová skutečně pozvánku nedostala.
Později si stěžovala známým na nevděčnou vnučku a tvrdila, že za všechno může špatná výchova ze strany snachy. Sofie se k těm řečem donesly, ale mávla nad nimi rukou. Ve svém životě řešila mnohem podstatnější věci než plané pomluvy uražené tchyně.