„…a používat náš dům, jako by to byla jejich vlastní chata,“ dokončila Anna Kolářová rozhodně. „Prosím tě, promluv si s maminkou.“
Petr Zeman si povzdechl. „A jak si to představuješ? Mám jí říct, aby k nám přestala jezdit?“
„Řekneš jí, že o tom, kdo a kdy nás navštíví, budeme rozhodovat my dva. To je snad normální, ne?“
„Anno, tohle já nezvládnu. Jestli chceš, vyřiď si to s ní sama.“
„Dobře. Tak si to vyřídím. Ale pak mi nic nevyčítej.“
Jak bylo domluveno, Zuzana Brňáková dorazila i s manželem hned o víkendu. Přivezli s sebou obrovskou mísu naloženého masa, jako by se chystala hostina pro půl vesnice. Kolem poledne se před domem objevila další auta – přijeli i Procházkovi a rodina Doležalových.
Petr byl od rána jako na trní. Čekal výbuch a obával se ostudy. K jeho překvapení však Anna všechny vítala s úsměvem a působila klidně.
„Aninko, děda už rozdělává gril, pojď nakrájet zeleninu,“ nakoukla tchyně do kuchyně.
„Ráda. A kde ji máte?“ zeptala se Anna nevinně.
„Jak kde? Vy jste ji nekoupili?“ podivila se Zuzana Brňáková.
„My? A proč bychom měli?“ Anna nechápavě nadzvedla obočí.
„No kdo jiný? My jsme zajistili maso, vy přece přílohu. Počítala jsem s tím.“
„Já tedy rozhodně ne,“ odvětila Anna a úsměv zmizel. „Přijeli jste bez pozvání a v plném počtu. Opravdu jsme měli ještě běžet do města nakupovat? Navíc teď šetříme, zaplatili jsme zájezd k moři.“
„Bez pozvání? Petra jsem se ptala a řekl, že můžeme přijet. Na dovolenou peníze máte, ale na pár okurek ne?“ rozčilovala se tchyně.
Anna už neudržela nervy na uzdě. „Upřímně? Já o tyhle víkendové srazy nestojím! Chci si odpočinout, ne celý den stát u plotny. Dneska tu ještě buďte, ale příště prosím přijeďte jen tehdy, když vás sami pozveme!“
„Jezdím za synem!“ ohradila se Zuzana.
„A tohle je i můj domov,“ odsekla Anna. „Jestli jste přijela za Petrem, tak ať si vás taky obslouží. Já si jdu lehnout.“
Strhla ze sebe zástěru a odešla do obýváku. Ke stolu už se ten den nevrátila.
Když večer hosté konečně odjeli, Petr si k ní přisedl. „Proč jsi nepřišla alespoň na večeři? Už se nezlob.“
Anna se na něj podívala klidně. „Chtěl jsi, abych si s maminkou promluvila. Tak jsem to udělala.“
Mezi nimi se žádná další hádka nerozhořela. Petr dobře věděl, že má pravdu. Ani jemu nebylo příjemné, když jim někdo bez ohlášení narušoval soukromí.
O měsíc později se manželé Zemanovi konečně vydali na dlouho plánovanou dovolenou k moři. Těšili se, že si od všeho odpočinou a naberou síly. Netušili však, že vysněný pobyt se brzy promění v něco úplně jiného, než si představovali.