Dvojice se ještě mezi polibky rozesmála a hbitě zamířila k autu, které právě zastavilo u stojanu.
Lenka neměla nejmenší pochybnost. Před očima se jí odehrávala scéna, která mluvila sama za sebe – Radek Moudrý a Klára Tesařová si ani v nejmenším nepřipouštěli, že by je mohl někdo vyrušit. Chovali se jako pobláznění studenti, kteří právě objevili první lásku. Svět kolem pro ně přestal existovat.
A to byla chyba.
Motor jejich vozu ještě běžel naprázdno, když Lenka přešla několik kroků k řidičovým dveřím a klouby prstů krátce zaklepala na sklo. Zvuk byl tichý, ale dostatečný.
Radek vyskočil téměř okamžitě. Výraz v jeho tváři prozrazoval, že byl zaskočen. Omluva? Výmluva? Nic pohotového ho nenapadlo. A vlastně ani nemohlo.
„Já… už jsem zpátky,“ vydechl rozpačitě. Z jeho kabátu se linula cizí, sladká vůně parfému.
Lenka nadzvedla obočí. „Zpátky? A kam jsi vlastně jel?“ pronesla klidně, až mrazilo. „Předpokládám, že s Klárou jste se rozhodně nenudili. Pozval jsi ji na večeři?“
Pohled obrátila k ženě na sedadle spolujezdce. „Tak povídej, Kláro. Jaký to byl večer?“
Klára se stáhla hlouběji do sedadla a zakryla si tvář dlaněmi. Ještě před chvílí zářila smíchem, teď působila jako přistižená školačka.
„Lenko, jeď domů,“ vyštěkl Radek podrážděně. Uvědomil si, že situaci nemá pod kontrolou. „Promluvíme si o tom později. Teď ne.“
„O samotě s tebou mluvit nebudu,“ odvětila pevně. Hlas jí ztvrdl jako ocel. „Jedou k rodičům. Stavím se za Filipem a vezu jim nějaké drobnosti. Pokud máš potřebu něco vysvětlovat, přijeď tam.“
Zadívala se mu přímo do očí. „Řekneš to přede všemi. Podíváš se synovi do tváře a odpovíš.“
Radek přimhouřil oči a zkusil změnit taktiku. „Nemusíme z toho dělat divadlo, ne? Tolik let jsme spolu vycházeli. Nikdy jsem ti neublížil, ruku jsem na tebe nevztáhl. A teď kvůli jedné chybě…“
„Takže sis myslel, že ti projde úplně všechno?“ přerušila ho.
„Prosím tě, přestaň! Vymýšlíš si a jen mě shazuješ,“ ozvala se náhle Klára. Otevřela dveře a pomalu vystoupila, jako by chtěla získat zpět ztracenou důstojnost. „Radek to se mnou myslí vážně.“
Lenka pokrčila rameny. „Tak mi to vysvětli. Ráda si poslechnu vaši verzi. Mezitím natankuji.“
Když však zaplatila a vrátila se ke svému vozu, parkovací místo bylo prázdné. Radek odjel. S Klárou.
„Dobře,“ pomyslela si bez hořkosti. „Rozhodl ses. Já se o záchranu manželství doprošovat nebudu.“
U rodičů čas plynul překvapivě lehce. Filip jí nadšeně předváděl, jak se zlepšil na hrazdě a kolik kliků už zvládne bez přestávky. Lenka se usmívala a chválila ho, jako by se nic nestalo.
Matka s otcem si mezi sebou občas vyměnili znepokojené pohledy, ale mlčeli. Teprve u oběda otec opatrně nadhodil: „A Radek nepřijel proč?“
Lenka položila příbor a odpověděla bez zaváhání: „Strávil tu noc s Klárou.“