„Ne-e-e… Nikam neuteče. Trochu si zahraje na uraženou a pak mi stejně odpustí,“ liboval si v duchu Radek Vacek, když odemykal dveře a po špičkách vklouzl do bytu, který zatím ještě považoval za svůj. „Vyspí se z toho… Ráno jí donesu do postele studený vývar proti kocovině nebo aspoň kávu.“
Radek a Ivana Zemanová se kdysi brali z velké lásky. Společně vychovali dvě děti, které odešly studovat do Prahy a už tam zůstaly. Radek nastoupil do velkého podniku jako mistr a postupně se vypracoval až na pozici hlavního inženýra.
Ivana však už léta tušila, že jí není věrný. Firemní večírky, „pánské“ sauny, mladé asistentky zavřené s ním v kanceláři, náhodná seznámení v kavárnách… Přímý důkaz jí chyběl — pokud nepočítala škrábance na jeho zádech, které sotva mohla způsobit zatoulaná kočka. Radek všechno popíral a své úlety nepovažoval za nic zásadního. Podle něj šlo jen o nevinné rozptýlení — vždyť který chlap si prý občas „nezablbne“ mimo domov.
Zlom nastal těsně před oslavou jejich stříbrné svatby. Ivana se tehdy dozvěděla pravdu. Nejenže získala jistotu o jeho nevěře, ale dokonce zaslechla, jak Radek prohlašuje, že ji už nemiluje — že jeho srdce patří jiné. Michaele Kovářové.
Jenže pro Radka byla Michaela spíš přechodnou epizodou. Už přemýšlel, jak ten vztah ukončit, protože se protáhl déle, než plánoval. A ani Michaela nebyla spokojená — pochopila, že budoucnost po jeho boku je iluze, a začala se poohlížet po někom perspektivnějším.
Ivana podala žádost o rozvod a požádala Radka, aby se dočasně odstěhoval z jejich společného bytu. Byla přesvědčená, že otázku bydlení vyřeší později. Radek však odmítal odejít. Když se doslechl, že Ivana strávila večer v restauraci s neznámým mužem, zmocnila se ho žárlivost. Počkal si na její návrat a tiše ji následoval do bytu.
„Proboha…“ zasténala Ivana, když se probudila. Opatrně pootevřela oči, ale místnost se jí okamžitě roztočila před zrakem a žaludek se jí zvedl.
S námahou sklouzla z postele a nejistým krokem se dopotácela do koupelny. Tam si klekla k toaletě a zbavila se všeho, co večer spořádala i vypila. Když bylo po všem, pocítila úlevu. Opláchla si obličej ledovou vodou a pak se k umyvadlu sklonila znovu — hltavě pila přímo z kohoutku.
„Už nikdy…“ zamumlala, když se přesouvala do kuchyně pro láhev vychlazené minerálky. „Tohle už si nedovolím…“
Zarazila se. Na pohovce ležel muž, zabalený do šedé huňaté deky, a tiše oddechoval.
„Panebože… přivedla jsem si toho chlapa z restaurace domů?“ snažila se vybavit si sled událostí.
Vybavila si, jak s Vendulou Královou dorazily do podniku, objednaly si pití a předkrmy. Pak tančily — a Ivana se v duchu zhrozila, když si vzpomněla, jak se pokoušela napodobit taneční kroky s nějakým mladíkem. Ostuda. Potom si k jejich stolu přisedli dva muži přibližně jejich věku. Jeden z nich… jak se jen jmenoval? Sebastian Tomášek. S tím pak tančila. Jednou. Podruhé. A pak tma.
Muž na pohovce tiše chrápal. Ten zvuk jí byl povědomý.
Opatrně přistoupila blíž a oddechla si. „Uf… vždyť je to Radek.“
Vzápětí jí ale hlavou probleskla jiná myšlenka. „Moment. Co tu dělá? Vždyť jsme se rozešli. Právě proto jsem šla s Vendulou ven — oslavit ten náš ‚šťastný‘ rozchod.“
Teď už si byla jistá, že to není žádný Sebastian z restaurace, ale její nevěrný manžel. A přesto cítila zvláštní úlevu — ještě by tak scházelo, aby se před rozvodem zapletla s prvním neznámým mužem, který se namane. V jejím věku by to bylo přinejmenším pošetilé.
„Vstávej,“ strhla z něj deku. „Co tu máš co dělat? Domluvili jsme se, že mě nebudeš obtěžovat. Sliboval jsi.“
Radek se líně usmál. „Ale ty jsi přece říkala, že už mi stejně nevěříš ani slovo. A měla jsi pravdu. Zase jsem ti lhal. Tak vidíš — přišel jsem.“ Natáhl k ní ruce. „Jak ti je? Bolí tě hlava? Pojď sem, postarám se o tebe.“
Ivanu zaskočilo, jak na ni jeho úsměv zapůsobil. Ten známý výraz, který milovala od mládí, v ní na okamžik probudil staré city. Málem udělala krok k němu.
Včas se však zarazila. „Odejdi. Zvládnu to i bez tebe,“ řekla pevně a snažila se znovu získat kontrolu nad svými emocemi, protože věděla, že pokud teď poleví, všechno by se mohlo vrátit tam, odkud se tak těžko snažila odejít.