Rostislav ještě ten večer poděkoval obchodním partnerům za pochopení, že mu dopřáli čas na odpočinek po cestě. Dohodli se, že jednání přesunou na následující den. Formálně všechno proběhlo hladce, jenže uvnitř něj zůstával těžký, neklidný pocit.
Zatímco on byl pryč, Lenka Vaněková trávila dny doma. Navenek se držela své obvyklé rutiny, ale jakmile se setmělo, zavolala Radce Tomášekové, aby za ní přijela. Kamarádka dorazila s taškou, z níž vyndala několik lahví vína.
„Tak co, dáme si malou jízdu?“ zazubila se a postavila lahve na stůl.
„Proč ne?“ rozesmála se Lenka a šla pro skleničky.
Rostislav jejich setkávání neměl rád a když byl doma, snažil se je omezovat. Lenka si z toho však nic nedělala – za Radkou jezdila i tajně.
„Tak povídej, co je nového?“ zeptala se Radka a nalévala víno.
„Vlastně nic zvláštního. Nakonec mě dotáhl do nemocnice. A víš co? Dneska, když byl ve sprše, viděla jsem na jeho mobilu nepřijatý hovor od doktora. Zeptala jsem se ho, jestli tam byl. Tvrdil, že ne,“ mluvila o manželovi klidně, skoro lhostejně.
„Kdyby tam skutečně zašel, určitě by mu všechno řekli,“ pokrčila rameny Radka.
„A co když si něčeho nevšimli?“ zapochybovala Lenka a zadívala se na ni.
„To sotva,“ odpověděla kamarádka a pozvedla sklenku k přípitku. Cinkly si a napily se.
„A proč vlastně tak narychlo letěl do Číny? Vždyť šéf by to mohl vyřešit bez něj,“ zajímala se Radka.
„Prý nějaký obří kontrakt. Musel být osobně u toho,“ mávla rukou Lenka.
„Tak na úspěch,“ zasmála se Radka a dolila víno.
Radka u Lenky zůstala přes noc. Následující dny trávily spolu – projížděly nákupní centra, posedávaly v kavárnách a snažily se nemyslet na nic vážného.
Jedno odpoledne se Radka zeptala přímo: „Proč vlastně nechceš děti?“
Lenka se na ni podívala ostře. „Zbláznila ses?“
„Jen se ptám,“ pokrčila rameny Radka.
Lenka si povzdechla. „Tolika let mě stálo, než jsem toho chlapa získala. A teď bych si to měla pokazit dítětem?“
„Ale dítě je přece jistota,“ namítla Radka.
„Jistota čeho? Že budu tlustá a zestárnu dřív, než je nutné?“ odsekla Lenka a zahleděla se z okna.
Na první pohled působila jako obyčejná, možná trochu naivní dívka. Ve skutečnosti však uměla velmi dobře počítat. Když ve druhém ročníku vysoké školy nastoupil do jejich skupiny nový student – nenápadný, nijak zvlášť pohledný, ale z bohaté rodiny – rychle si zjistila podrobnosti. Jeho otec vlastnil velký podnik a bylo jasné, že syn má k majetku otevřenou cestu.
Lenka si tehdy stanovila cíl. A šla si za ním bez zaváhání. Když kluci plánovali výlet pod stan, nabídla se, že pojede jako „kuchařka“. U ohně si vždy sedala co nejblíž k Rostislavovi, prosila ho, aby jí zahřál ruce, smála se jeho vtipům.
Trvalo to měsíce, ale nakonec se do ní zamiloval bezhlavě. Pak už všechno běželo hladce. Na zásnuby si sice musela počkat, ale dočkala se. A svatba? Ta ji doslova ohromila. Myslela si, že si bude muset cestu k penězům teprve vybudovat, jenže Rostislav se po otcově rozhodnutí stal prakticky magnátem přes noc.
„Co to povídáš o tloušťce a stáří?“ urazila se Radka. „Já mám tři děti.“
„Ty do toho netahej,“ odbyla ji Lenka.
„A jak se ti žije s tím věčným předstíráním?“ nadhodila Radka, už lehce ovíněná.
„Skvěle. Mám všechno, co jsem chtěla. A manžel mě miluje,“ odpověděla Lenka bez mrknutí oka.
„Ty jsi hrozně chladná,“ zavrtěla hlavou Radka.
„Nech toho,“ zívla Lenka. „Dneska to řešit nebudeme.“
Šly spát. Ráno Radka odešla do práce a Lenka zůstala sama.
O týden později přišel telefonát, který všechno změnil.
„Jak to zvládáš?“ ptala se Radka tiše.
„Jde to,“ odpovídala Lenka. Ve skutečnosti jen hrála roli zdrcené vdovy. Uvnitř ji zaplavoval pocit zadostiučinění – teď jí připadne všechno.
„Proč se usmíváš?“ zeptala se Radka v den pohřbu.
„To se ti jen zdá,“ odbyla ji Lenka.
Stačilo půl roku a veškerý majetek měl přejít na ni. Přesně o tom přece snila. Truchlila jen naoko, hluboko v sobě už plánovala nový život.
Jenže realita ji zaskočila. Podnik i akcie se podle závěti vrátily zpět Rostislavovu otci. Na Lenku připadl pouze dům a jeho vybavení – jediný majetek nabytý během manželství.
Zklamaná nebyla. Věděla, jakou má vila cenu. Slzy si šetřila.
„Slyšela jsem, že chceš ten dům prodat?“ přijela se zeptat Radka.
„A k čemu mi bude takový palác pro jednoho člověka?“ pokrčila rameny Lenka.
„A kam půjdeš?“
„Vyhlédla jsem si krásný byt v centru,“ odpověděla rychle.
Z účtů chtěla vybrat peníze, ale našla jen drobné částky. Dokonce si najala lidi, aby v domě hledali skryté úspory. Marně.
Vilu prodala bez dlouhého váhání. Nechala v ní skoro všechno. Utržené peníze jí bohatě stačily na nový byt a ještě zůstalo dost navíc.
S Rostislavovými rodiči se nestýkala. Ani jedna strana o to nestála. Lenka si užívala volnost. Mohla několik let nepracovat – a také to neměla v plánu.
„Radko, přijeď, oslavíme nové bydlení!“ volala nadšeně.
„Za deset minut jsem tam,“ ozvalo se.
Seděly pak v prostorném bytě, popíjely víno a smály se.
„Co kdybychom vyrazily k moři?“ navrhla Lenka.
„Z čeho?“ ukázala Radka posměšně prázdné dlaně.
„Platím já,“ rozhazovala Lenka bankovky do vzduchu.
„Blázníš? Peníze se rozkutálejí a pak co?“ sbírala je Radka ze země.
„Do té doby si najdu dalšího bohatého manžela,“ smála se Lenka.
„Takové štěstí nemívá člověk dvakrát,“ poznamenala Radka.
„Tak jedeš?“ zadívala se na ni Lenka.
„Jasně že jo,“ souhlasila bez váhání.
Odletěly do horké exotiky a chovaly se bez zábran. Nikdo je tam neznal, tak proč se ohlížet?
Po několika dnech se však Lenka necítila dobře. Zavolala záchranku. V nemocnici zjistili akutní zánět slepého střeva. Operace dopadla dobře.
Jen co se zotavila, uklouzla v domě a zlomila si nohu.
„To snad není možné,“ stěžovala si. „Nemám zajít k nějaké věštkyni?“
„Nehledej v tom znamení,“ uklidňovala ji Radka.
Během tří let skončila Lenka v nemocnici nesčetněkrát. Lékaři nedokázali vysvětlit, proč se jí stále něco děje.
„Musíme zase někam odjet,“ naléhala do telefonu. „Než si zase něco provedu.“
„S tvým štěstím spadne letadlo,“ žertovala Radka.
A přesto si znovu balily kufry.
„Kam tentokrát?“ usmála se Lenka a naklonila se nad globus.
Radka zabodla prst do jednoho ostrova. „Sem.“
„Platí,“ souhlasila Lenka. Mezitím jí banka oznámila, že na Rostislavově účtu zůstaly dividendy, které se zhodnotily. Peněz měla opět dost.
Letěly nad oceánem, sledovaly mraky pod sebou.
„Objednala jsem bungalov přímo u moře,“ oznámila spokojeně Lenka.
„Ty rozhazuješ jako milionářka,“ smála se Radka se sklenkou šampaňského.
„Peníze přijdou a zase odejdou,“ odpověděla lehkovážně.
Ostrov byl jako z pohlednice. Moře šumělo hned za jejich terasou.
„To je nádhera,“ houpala se Radka v síti.
„Přesně tak,“ natáhla se Lenka na lehátko a nastavila tvář slunci.
Jednoho večera jim číšník oznámil, že se na pláži koná velká slavnost. Okamžitě se nadchly. Oblékly si nejhezčí šaty a vyrazily mezi ostatní hosty.
Hudba duněla, lidé tančili bosí v písku.
„Podívej,“ naklonila se Radka k Lence a ukázala směrem k moři. „Ten chlap tamhle je neuvěřitelně podobný Rostislavovi.“
Lenka se prudce otočila. „Ty…“