Brzy se však ukázalo, že nejde jen o staré harampádí.
„Kamile, nejedl jsi náhodou tu konzervu s gulášem?“ ozvala se jednou Radka z kuchyně, odkud se ozývalo bouchání dvířek.
„Ani jsem netušil, že tam nějaká je,“ odpověděl překvapeně.
„Tak mi vysvětli, kam zmizela. Jsem si jistá, že tu byly dvě plechovky!“ přimhouřila na něj oči podezřívavě.
„To bude ten skřítek, co se přistěhoval s tvou mámou. Dostal hlad,“ ušklíbl se Kamil.
Radka otevřela další skříňku a místo guláše objevila jinou ztrátu – pryč byla i ta stará kastrolka s kýčovitými kvítky. Nikdy ji neměla ráda, takže ji to spíš zaskočilo než rozesmutnilo.
„A kam se poděl ten příšerný hrnec?“ zamumlala.
„Říkám ti, domácí duch si zařizuje výbavu,“ pochechtával se Kamil.
Jenže tím to neskončilo. O pár dní později zmizela sada plastových talířů a také několik balíčků instantních nudlí.
„Chtěla jsem si je vzít na chatu a nejsou tady!“ rozčilovala se Radka. „Teď musím do obchodu, a ještě kvůli tomu nestihnu vlak. Skvělé!“
„A co když si to opravdu bere tvoje máma?“ nadhodil znovu Kamil.
„Prosím tě, proč by jedla takové věci? Doma má normální jídlo. To kupuju jen na začátek sezóny, když jedu uklízet na chatu,“ mávla rukou.
Kamilovi to ale nedalo. Když Radka odjela na celý víkend pryč, zůstal v bytě sám se Stanislavou Brňákovou – ideální příležitost zjistit víc.
Ráno, když vyrážel do práce, ozývalo se z jejího pokoje mohutné chrápání. Když se však kolem poledne nečekaně vrátil, byt byl podivně tichý. Dřív by to uvítal, dnes ho to naopak znejistělo. Kde je?
Na lavičce před domem, kde obvykle posedávaly místní důchodkyně, Stanislava neseděla. Stejně tam chodila nerada, drby ji nebavily. Kamil chvíli váhal, pak se rozhodl sejít dolů do obchodu. Sotva však vystoupil z výtahu, zaslechl tlumené hlasy z pootevřených dveří sklepa.
Zastavil se a zaposlouchal.
„Bronislave, oni začínají něco tušit…“ poznal bez pochyb hlas své tchyně.
„To jsem ti to pěkně zavařil,“ ozval se mužský hlas, který Kamil nikdy předtím neslyšel.
„Neměli bychom s tím přestat a vyjít s pravdou ven?“ navrhla Stanislava tiše.
„A víš jistě, jak by to dopadlo? Co když to všechno jen zhoršíme?“ odpověděl nejistě Bronislav.
Kamilovi přeběhl mráz po zádech. Opatrně ustoupil zpátky k výtahu. Na nákup úplně zapomněl. Netušil, čeho byl svědkem, ale jedno věděl jistě – musí si to srovnat v hlavě a co nejdřív promluvit s Radkou.
„Ty už jsi doma, Kamile?“ objevila se Stanislava vzápětí v kuchyni, kde seděl nad talířem polévky a tvářil se zamyšleně.
„V sobotu máme kratší směnu,“ odpověděl nepřítomně. „Byla jste venku, paní Brňáková?“
„Jen jsem se šla projít. Nemůžu být přece pořád zavřená mezi čtyřmi stěnami.“
Projít se, pomyslel si Kamil. Spíš ses šla poradit do sklepa. Nahlas však nic neřekl. Musel si připravit půdu.
Jakmile se Radka v neděli večer vrátila z chaty, nedokázal to v sobě udržet.
„Říkám ti, ona ve sklepě ukrývá nějakého chlapa! Klidně se vsadím!“ přecházel rozrušeně po pokoji.
Radka si sundala bundu a unaveně na něj pohlédla.
„Šetři si ty svoje sázky. Zuby jsou dneska drahá záležitost,“ utrousila suše. „Mám pocit, že se tu někdo zbláznil. Buď ty, když slyšíš hlasy ze sklepa, nebo máma… pokud bych měla připustit, že…“