Kateřinu Kratochvílovou hned u branky zarazilo, že dveře od chaty zůstaly pootevřené. Bylo to nezvyklé – vždycky pečlivě zamykali. Vstoupila dovnitř a už po pár krocích jí bylo jasné, že něco nehraje. Na verandě leželo pohozené oblečení, rukávy převrácené naruby, jako by si je někdo svlékl ve spěchu. Na stole stály hrnky se zaschlými zbytky kávy a talíř s nedojedeným jídlem.
Nepříjemný pocit jí sevřel žaludek. U nich doma se nepořádek netrpěl, špinavé nádobí se nenechávalo stát přes noc. A kdo by tu vůbec mohl být? Tchyně s tchánem plánovali příjezd až za týden a Marek Vysoký měl dorazit z pracovní cesty teprve následující den.
Původně chtěli vyrazit společně na víkend, jenže Kateřině nečekaně schválili volno, a tak se rozhodla přijet dřív, uklidit a připravit všechno, aby tu bylo útulno.
Z nitra domu se náhle ozval tlumený zvuk. Jako by se tam někdo pohyboval.
V tu chvíli jí hlavou probleskla zlá předtucha.
Napadlo ji, že se sem mohl někdo vloupat – nějaký tulák nebo parta výrostků. Ve sklepě byly zásoby mouky, těstovin i konzerv, nechyběla káva ani čaj. Hlady by tu nikdo netrpěl. Tchyně si vždycky dělala zásoby „pro jistotu“. S Markem si z toho dřív tropili žerty, ale když se loni po vydatných deštích rozvodnila řeka a voda zaplavila most, zůstali dva týdny odříznutí od světa. Tehdy byli za její předvídavost vděční.
Jenže pak Kateřinu bodla jiná, mnohem horší myšlenka – co když Marek vůbec žádnou služební cestu nemá?
Co když přijel sem, na chatu, s nějakou jinou ženou, a ona sem teď přijela jako poslední naivka uklízet?
Představila si, jak tam s tou neznámou sedí v tichu a čeká, až se jí podaří vyklouznout bez povšimnutí.
Ta představa ji vyděsila. Vzápětí se však zastyděla. Byli manželé teprve dva roky a Marek jí nikdy nedal jediný důvod pochybovat o jeho věrnosti. Zhluboka se nadechla a rázně otevřela dveře do pokoje. Ať je to cokoli, musí to vidět na vlastní oči.
Zůstala stát jako přikovaná.
Na pohovce, zachumlaná pod dekou, spala drobná dívka – téměř ještě dítě. Světlé vlasy jí splývaly přes polštář, obličej měla jemný, s roztomile zakulaceným nosíkem. Náhle se nepatrně pohnula a pevněji se zabalila do přikrývky, jako by jí byla zima.