„Nejsem povinná nést následky tvé nemoci.“ — řekla klidně a odmítla se vrátit domů

To chování je skandální a zaslouží odpor.
Příběhy

„Mileno Brňáková, kde je večeře?“ ozvalo se z obývacího pokoje, kde Radim Mladý tradičně seděl přikovaný k televizi a nevnímal svět kolem sebe.

„V lednici,“ odpověděla ochraptěle, sotva slyšitelně, a dlaň si přitiskla na rozpálený krk.

Horečka jí stoupala každou hodinou, ale Radim si ničeho nevšiml. Nikdy nepatřil k mužům, kteří by dokázali rozpoznat, že jejich žena sotva stojí na nohou.

„Jak to myslíš – v lednici?“ objevil se ve dveřích kuchyně. Podsaditá postava v sepraném tílku, výraz ukřivděného dítěte. „To si to mám jako ohřát sám?“

Milena se pomalu otočila od sporáku, kde se líně dovařovaly brambory. Už tohle ji stálo poslední zbytky sil. V lesklém povrchu konvice zahlédla svůj odraz – tváře rudé jako v ohni, vlasy přilepené potem k čelu, oči zastřené vyčerpáním.

„Radime… mám angínu. Sotva se držím na nohou, ta teplota mě ničí…“

„No a?“ pokrčil rameny tónem, jako by mluvila o přeháňce za oknem. „Tak si na chvíli lehni a dej se dohromady. Nejsme přece malé děti, abychom kvůli každému zakašlání dělali drama.“

Dej se dohromady… Mileně se na rtech objevil křivý úsměv, který okamžitě vystřídala bolestná grimasa. Ostré pálení v krku zesílilo.

Kolik let už takhle „funguje“? Po celou dobu se sbírala a překonávala únavu, jako by nebyla člověkem z masa a kostí, ale automatem na servis: podat, přinést, uklidit, vyprat.

Práce v poliklinice ji vysávala do poslední kapky. Často zůstávala přesčas, sester byl chronický nedostatek. A Radimův důchod byl tak nízký, že spoléhat se dalo jen na její výplatu.

Domů se vracela vyčerpaná, bez energie. Jenže citrony si také nestěžují, že jsou vymačkané – prostě poslouží.

„Zítra po směně něco uvařím pořádného,“ zamumlala a zalila si hrnek čaje medem.

„Takže dneska si to mám všechno zařídit sám?“ zamračil se Radim. „Mimochodem, pozval jsem Štěpána Tkadlec a Tadeáše Růžičku, že se u nás večer zastaví.“

Milena se zakuckala horkým čajem. Samozřejmě. Pánská sešlost je přece posvátná věc. A že jeho žena sotva stojí na nohou a pálí ji horečka? To je zřejmě jen nepodstatný detail, který se dá snadno přejít.

Article continuation

Dojmy