„…ale o pozornost!“ dořekl Jakub Modrý podrážděně. „I kdybych ti přinesl obyčejný klacek ze dvora, měla bys být šťastná, protože je od chlapa, který tě miluje. Pokud mě ale nemáš ráda, tak se ti nezavděčí vůbec nic.“
Hana Kovářová si jen zhluboka povzdechla. Ta věta v ní zůstala rezonovat. Uložila si ji do paměti – a hned následující den odnesla zpět do obchodu drahou herní konzoli, kterou pro něj měla připravenou k narozeninám.
Když je podle něj podstatné jen „to gesto“, dobře. Dostane sprchový gel. A že mu vůně zrovna nesedí? Na tom přece nezáleží. Hlavní je přece pozornost.
Jenže Jakub takovou lekci nepřijal s nadhledem. Sotva oslavy skončily, rozpoutal hádku.
„To ti vážně dělalo problém vybrat něco pořádného?“ vyjel na ni.
Jakmile od ní uslyšel téměř stejná slova, jaká předtím použil on sám, došlo mu to. A o to víc vybuchl.
„Takže sis řekla, že mě vytrestáš? Schválně jsi mi zkazila narozeniny? Měl jsem toho v práci nad hlavu, prostě jsem se sekl. To se může stát každému! A ty mi to vrátíš takhle?“
„Přestaň na mě křičet,“ ohradila se Hana s kyselým výrazem.
„Po takovém dárku můžeš být ráda, že jsem si tě vůbec ještě nenechal rozvést!“ odsekl.
„Ty se chceš rozvádět?“ zeptala se klidně, až ho to zaskočilo.
„Možná ano! Už mě to unavuje. Pořád máš nějaké výhrady – tohle je špatně, tamto taky…“
„Výborně. Tak zítra zajdeme podat žádost.“
„Počkej… tak snadno?“ zarazil se.
„Co je na tom složitého? Pár podpisů. Nemáme děti ani společný majetek. Za měsíc je to vyřízené.“
„Tak takhle si vážíš našeho manželství? Tvrdila jsi, že mě miluješ, že bys pro mě udělala cokoli. A jakmile přijdou první problémy, hned mluvíš o rozvodu? Máma měla pravdu – neobstála jsi.“
„Jakou zkoušku máš na mysli?“ zbystřila Hana. „A proč do toho taháš svoji matku?“
„Protože říkala, že mě doopravdy nemiluješ. Kdybys milovala, navrhla bys třeba manželskou poradnu, snažila by ses zjistit, kde je chyba, bojovala bys o vztah. Udělala bys cokoli, jen abych zůstal! A ty místo toho okamžitě mluvíš o rozvodu.“
Hana se na něj dlouze podívala, jako by si v hlavě skládala poslední dílky skládačky. „Víš co… Já teď konečně všechno chápu.“