Uplynul zhruba týden.
Oznámení o zahájení rozvodového řízení si Jakub Modrý zjevně převzal, protože ještě téhož večera se objevil i se svou matkou před domem, kde bydlela maminka Hany Kovářové. Postávali u vchodu a bylo patrné, že si na ně po práci počkali – připravení rozpoutat další výstup.
„Svaťo, jak jí to můžeš tolerovat?“ spustila tchyně sotva obě ženy dorazily ke dveřím. „Copak můžeš jen tak přihlížet, jak si děti svou hloupostí ničí manželství?“
Jakub seděl opodál na lavičce a jen přikyvoval, jako by ani neměl vlastní názor.
„O žádné manželství už dávno nejde. A brzy to bude potvrzené i úředně,“ odpověděla Hanina maminka klidně, i když jí v hlase zaznívala hořkost. „A ty, málem už bývalá příbuzná, se nejdřív nauč pustit syna zpod sukně, než mu začneš vybírat další nevěstu.“
Pak nechala dceru vejít do domu a dveře za nimi zabouchla tak rázně, až se ozvěna rozlehla chodbou.
Později, když seděly v kuchyni nad šálkem čaje, se maminka zadívala do hrnku a tiše promluvila: „Víš, Hani, já jsem si toho všimla hned při prvním setkání. Dokud jeho matka nebyla nablízku, Jakub se choval normálně. Jakmile se objevila, přestal mluvit za sebe. Ty ses na něco zeptala jeho – a odpovídala ona.“
Povzdechla si. „Stačilo, aby řekla, že se jí něco nelíbí, a on okamžitě změnil názor, i když předtím tvrdil opak. Je hezké, když muž respektuje svou matku. Ale všeho s mírou. Ona si z toho udělala nástroj a rozhodla se tě vyzkoušet. A tím všechno zničila.“
Napila se a pousmála se při vzpomínce. „Moje tchyně byla jiná. Rodinu držela pohromadě. Pamatuješ, jak jsem ti vyprávěla, že jednou hnala tvého tátu přes půl vesnice proutkem, když se zapletl s partou, co jen vysedávala po hospodách? Od té doby ho chuť na pití přešla.“
Hana se slabě usmála. „Já to své manželství kvůli tchyni nevydržela ani tři roky.“
„To nevadí, děvčátko. Někdy se věci musí rozpadnout, aby mohlo přijít něco lepšího,“ pohladila ji maminka po ruce. „Ještě potkáš někoho, kdo bude stát při tobě. A pamatuj – tady máš vždycky dveře otevřené.“
Hana přikývla. „Vím, mami. A tentokrát na to opravdu nezapomenu.“ S opravdovým, klidným úsměvem dolila do hrnků horký, voňavý čaj.