Neodtrhla od něj pohled a klidně dodala: „A neříkám to jen tak do větru. Zítra skutečně podám žádost o rozvod. S tebou, nebo bez tebe. To už je mi jedno.“
Utěrku prudce hodila do dřezu a bez dalšího slova zamířila do ložnice. Otevřela skříň a začala vytahovat své věci. Dnešní noc tu trávit nebude. Byt patřil Jakubu Modrému dávno před svatbou – a ona už neměla nejmenší důvod v něm zůstávat. Vrátí se k mamince. A přizná jí, že měla pravdu. Její muž jednoduše nebyl připravený na skutečné manželství.
Tělem dospělý, ale duší stále připoutaný k matčině sukni. Každý jeho názor jako by byl jen ozvěnou toho, co slyšel doma. Vlastní postoj nikde.
A poděkuje jí. Za to, že ji nevarovala hystericky, že ji netlačila do rozhodnutí. Jen tiše přihlížela a nechala Hanu Kovářovou, aby k poznání dospěla sama.
Zvlášť si vybavila větu, kterou jí řekla krátce před svatbou:
„Jsi dospělá a zakládáš vlastní rodinu. Ale pamatuj si – kdyby se něco pokazilo, vždycky máš kam se vrátit.“
Právě tam teď směřovala.
Do velkých kostkovaných tašek skládala oblečení i drobnosti ze zásuvek a současně si v mobilu objednala taxi. V pozadí se dál nesl Jakubův rozhořčený hlas, nekonečný proud slov, z něhož vyčnívala jediná věta:
„Máma měla pravdu!“
Hana odešla bez další hádky. Jen u dveří suše poznamenala, že návrh na rozvod podá ráno sama.
O pár hodin později už seděla u rodičů v kuchyni, ruce zahřívala o hrnek horkého čaje a vyprávěla mamince, co se stalo. Telefon zazvonil právě ve chvíli, kdy se jí začalo trochu ulevovat. Na displeji svítilo jméno tchyně.
„Co po mně chcete?“ zvedla to bez okolků. Byla vychovaná, ale k ženě, která systematicky rozkládala její vztah, zdvořilost necítila.
„To já se ptám tebe! O co ti jde, Hano? Víš vůbec, že se s tebou může rozvést?“
„Nemusí. Rozvedu se s ním já. A brzy.“
„To snad nemyslíš vážně! Jedna hádka a hned běžíš na úřad? Takže žádná láska nikdy nebyla! Tušila jsem, že jsi ho nemilovala!“
„Myslete si, co chcete,“ odpověděla klidně a hovor ukončila.
Neměla potřebu se obhajovat. Téhle ženě už nehodlala nic vysvětlovat – ani to, proč si váží sama sebe a svého života víc než jakéhokoli manželství.