Radim tehdy působil jako člověk, který přišel o všechno a ztratil pevnou půdu pod nohama. Tereze ho bylo upřímně líto. Netušila, že právě tenhle zlomený kluk se jí jednou dostane pod kůži. Kdyby to bývala věděla, možná by si držela odstup. Láska s sebou totiž nesla příliš mnoho bolesti a komplikací. Bylo jednodušší ji nepoznat. Kdyby jen tušila…
„Nic nekončí. Život jde dál,“ řekla mu tehdy tiše.
Zvedl k ní oči, v nichž bylo víc temnoty než naděje. „Jsem stejný jako on,“ pronesl chraplavě. „Zmetek. Neměl bych mít děti. Když se narodí kluk, vyroste z něj násilník. A holka? Ta bude trpět jako máma. Nikdy mě nebránila.“
Až později se Tereza dozvěděla, že Radim s vlastním otcem prožil peklo. Tělo měl poseté jizvami a jednu ruku mu kdysi zlomili na dvou místech. Kost srostla špatně, ale on byl rád, že šlo o levou. Považoval to skoro za štěstí.
Ani si nevšimli, kdy se na sebe tak pevně navázali. Možná to ani nebyla láska v pravém slova smyslu. Spíš dva tonoucí, kteří se ve vlnách chytili stejného kusu dřeva. Drželi se, protože jinak by šli ke dnu.
Mezi nimi vzniklo podivné propojení. Radim dokázal být tvrdý a zároveň překvapivě něžný. Pro Terezu představoval celý svět. Nedokázala si představit, že by ji objímal někdo jiný. Nebylo by to jen zrazení jeho – zradila by samu sebe.
Na to všechno myslela, když druhý den vycházela z bytu s malým kufrem v ruce. Jako by jí osud otevřel zadní vrátka, o nichž dosud nevěděla.
Před čtrnácti dny jí zavolala uplakaná žena.
„Jsem tvoje matka. Potřebuju s tebou mluvit,“ ozvalo se v telefonu.
Tereza právě zjistila, že je těhotná. Radimovi to zatím neřekla, sbírala odvahu. Možná právě proto na setkání kývla. Jinak by to odmítla. V duchu si říkala, že po ní ta žena určitě něco chce. Peníze, péči, pomoc. Možná je nemocná. Nebo pije. Lidé si často vzpomenou na rodinu, až když se dostanou do úzkých.
„Dobře,“ souhlasila nakonec, aniž by se Radimovi svěřila. Věděla, že by s tím nesouhlasil.
V kavárně ji však nečekala žádná troska. U stolku seděla elegantní, plnoštíhlá dáma s dokonale upraveným účesem a výrazným líčením. Na sobě měla drahý kostým a na nohou stříbrné lodičky z jemné kůže s hadím vzorem. Její biologická matka působila sebevědomě a upraveně.
Žena jí vyprávěla, že ji přivedla na svět během pracovního románku. Manžel byl tehdy na dlouhé zahraniční cestě, a tak se o ničem nedozvěděl.
„Nikdo nic nepoznal,“ usmála se hořce. „Břicho skoro nebylo vidět. A ty ses narodila už v sedmém měsíci. Byla jsi nádherná. A víš co? Už jsem pak nikdy žádné dítě neměla.“
Tereza ji chvíli mlčky pozorovala. „Proč jsi od něj neodešla?“ zeptala se nakonec.