„A z čeho bychom žily?“ odpověděla po krátké odmlce. „Pocházím z chudých poměrů, z obyčejné vesnice. Neměla jsem vzdělání ani zázemí. Dopadlo by to špatně pro nás obě. Takhle jsi aspoň dostala státní byt a jistotu. Kdybych od něj odešla, obral by mě o všechno do poslední koruny. Nakonec bylo vlastně vysvobozením, že zemřel,“ dodala Alena Křížová tiše.
Tereza chvíli mlčela, pak se zeptala: „A můj skutečný otec?“
„Tomu jsem neřekla vůbec nic. Bylo by to nebezpečné. A dnes? Dnes je z něj troska, pije od rána do večera. Možná je takhle všechno jednodušší,“ pokrčila rameny žena.
„Co ode mě vlastně čekáš?“ zazněla další otázka.
„Chci ti dát to, co ti mělo patřit už dávno. A také se ti omluvit,“ odpověděla bez vytáček.
„Nemyslíš, že přicházíš trochu pozdě?“ podotkla Tereza hořce.
Ráda by jí vysvětlila, že bez lásky člověk zakrní. Že je lepší prožít skromný život naplněný citem než vyrůstat v pohodlí a přitom být uvnitř prázdný. Jenže vhodná slova nepřicházela.
„Rozumím, že to nejde hned,“ řekla Alena smířlivě. „Tady máš na mě číslo. Ozvi se, až budeš chtít. Budu čekat.“
Tereza si připadala unavená rozhodováním. Řekla si, že se poradí s Radimem Bartošem. Pokud bude trvat na tom, že dítě nechce, dočasně zůstane u matky. Udělá to kvůli miminku, které nosí pod srdcem.
Jestli ale Radim svolí, že si dítě nechají, nikoho dalšího potřebovat nebude. Alena jí může občas zavolat, ale slovo „maminka“ už pro ni nikdy nebude znamenat ji. Některé věci se zkrátka nedají vrátit zpět.
Došla k luxusnímu vozu, kde na ni Alena čekala, a otevřeně řekla: „Chci, abys věděla pravdu. Nejdu k tobě proto, že bych toužila žít po tvém boku. Jsem těhotná. A můj muž je přesvědčený, že se dítě narodí nemocné. Nemám teď kam jít.“
Alena přikývla. „Ani jsem nečekala, že mě obejmeš a všechno bude jako z pohádky. Důvod není podstatný. Stačí mi, že ti teď můžu nějak pomoct.“
Terezu napadlo, že si jsou v lecčems podobné. Obě mluví přímo, bez přetvářky. Možná na tom přece jen něco dobrého je. Radimovo přesvědčení o špatné genetice jí najednou připadalo přehnané. Situace není beznadějná.
Když auto vyjelo, ještě několikrát se ohlédla. V koutku duše doufala, že Radim něco vycítí, vyběhne za ní a všechno se změní. Nic takového se nestalo.
Ani vlastně nečekala, že by ze dne na den obrátil. Láska i strach potřebují čas. Telefonní číslo si nechá stejné. Počká, jak dlouho bude třeba. Radim je chytrý muž, jen tvrdohlavý. Jednou mu dojde, že nejsou žádní prokletí lidé a že mohou přivést na svět zdravé dítě. Čas sice neléčí všechno, ale dává možnost pochopit.
Kdysi si připadala jako holka, která nosí smůlu. Teď je z ní žena, která nabízí druhým šanci. A to není zas tak špatná proměna.