Ve skutečnosti šlo o jejího učitele z autoškoly. A s výběrem ojetého vozu jí pomohl zeť.
„Na začátek ideální,“ radovala se Milena Benešová a s jiskrou v očích se svěřovala Haně Blažekové. „Nejdřív získám jistotu za volantem a pak se třeba poohlédnu po novém autě. Víš, samota nakonec není tak hrozná. Člověk má víc prostoru sám pro sebe. Tolik možností se přede mnou otevřelo! Myslíš, že bych si vedle Radima Planého někdy udělala řidičák? Všechno jsem podřizovala našemu vztahu, úplně jsem se v něm ztratila a zapomněla, co vlastně chci já.“
„A co on? Ozval se ti vůbec?“ zeptala se kolegyně zvědavě.
„Nejsme v kontaktu. Dceři zavolá jen občas a o svém životě moc nemluví. A upřímně? Ani mě to nezajímá.“
Zatímco Milena po rozvodu doslova rozkvetla, Radim vstoupil do období, které připomínalo pád do temnoty. Firma, kterou roky budoval, začala skomírat. S Ivanou Vysokýovou se nakonec neoženil – vždy si našel důvod, proč svatbu odložit, a sliby zůstaly jen prázdnými slovy.
Ivana však o peníze žádala neustále.
„Seber se a něco vymysli! Jsi přece chlap!“ útočila na něj téměř denně.
„Zkus trochu ubrat. Teď se mi opravdu nedaří,“ hájil se vyčerpaně.
„A mě se snad daří? Už tak jsem se smířila s tím, že si musím sama uklízet a vařit. Mám se vzdát i fitka a chodit v obnošených hadrech? Víš vůbec, čím jsem si prošla?“ Její křik se měnil v nářek a končil slzami. „Přišla jsem o dítě… a kde jsi tehdy byl ty? Tu bolest si ani neumíš představit!“
Kapka po kapce, stejně jako voda obrušuje kámen, dotlačila Radima k riskantním rozhodnutím.
Probral se až ve chvíli, kdy mu na zápěstích zacvakla pouta a z jeho dvoupatrové vily ho odvedli policisté. Se správcem daní si není radno zahrávat.