„Za všechno můžeš ty! Pořád jsi měla přednější věci – jednou práci, pak kamarády, potom dítě. Na mě ti nikdy nezbyl čas. Kolikrát jsem chtěl, abychom se konečně vzali, ale pokaždé jsi to stočila jinam! Nemilovala jsi mě. A teď, sotva se naskytla příležitost, už běžíš za jiným chlapem.“
V poslední době Radka Bednářová na svatbách přestala s napětím vyhlížet okamžik, kdy nevěsta hodí kytici. Už nestála připravená ji chytit ani tajně nedoufala, že se Lukáš Tomášek konečně odhodlá k žádosti o ruku. Místo toho seděla stranou u stolu nebo se vrhala do tance tak dlouho, dokud jí síly stačily.
Společní známí ji obvykle k tanci nezvali – dobře věděli, jak přehnaně Lukáš žárlí. Tentokrát se však mezi hosty objevilo i několik lidí, kteří jejich vztah neznali. Jeden z nich si všiml sympatické brunetky sedící opodál, přistoupil k ní a galantně ji požádal o tanec. Radka ani nestihla odpovědět a Lukáš se přiřítil jako rozzuřený dravec.
„Slečna netančí s nikým jiným než se svým manželem,“ prohlásil povýšeně.
„Promiňte, nevšiml jsem si prstýnku, proto jsem si dovolil přijít,“ reagoval mladík klidně. „Omlouvám se za nedorozumění.“ Bylo zřejmé, že nemá chuť rozdmýchávat spor, i když Lukáš k hádce očividně směřoval.
„Právě že žádný prsten nemám,“ ozvala se Radka nahlas. „A když nemám manžela, můžu tančit s kýmkoli, kdo mě pozve!“ Popadla překvapeného mladíka za ruku a odvedla ho na parket. Bylo jí jasné, že doma ji čeká bouře, ale v duchu si opakovala, že následky přijdou až potom. Teď si nehodlala nic odpírat.
Zdálo se, že její odvaha na neznámého zapůsobila. Během večera ji vyzval k tanci ještě několikrát. Radka měla dojem, že ho snad těší pohled na Lukáše, který s každým dalším kolem rudl vzteky.
A musela si přiznat, že i jí samotné přinášel jeho vztek zvláštní zadostiučinění.
V rozhovoru se dozvěděla, že se jmenuje Matěj Urban. Zjistil o ní, že má malou dceru, a také to, že s Lukášem spolu sice žijí, ale svůj vztah dosud nijak oficiálně nestvrdili.
„V tom případě nevidím důvod, proč bychom si nemohli vyměnit čísla,“ usmál se.
„A nevadí vám, že mám partnera?“ zeptala se opatrně.
„Žádného partnera vedle vás nevidím,“ odpověděl bez zaváhání. „Takže mě nemá kdo odrazovat.“
Matěj až nápadně připomínal hrdinu jejích dávných představ – přesně takového muže si přála mít po svém boku. Během následujících dvou měsíců s ním Radka udržovala čilý kontakt. Volali si ve chvílích, kdy byl Lukáš v práci, a psala si s ním dlouhé zprávy, které jí postupně začaly měnit každodenní realitu.