„…že tě zraňuje moje komunikace s Matějem?“ dořekla a její hlas postupně nabýval na síle. „A to považuješ za normální reakci partnera? Proč vlastně tak vyvádíš? Ty nejsi můj manžel. Skutečný chlap přece neoznačuje ženu, kterou miluje, odporným slovem ‚spolubydlící‘. Milovaná žena není žádná spolubydlící. Ta je manželkou.“
S každou další větou zvyšovala hlas, až se téměř neovládala. „A milovanou ženu nikdo nenechá rodit jako opuštěnou svobodnou matku. Nikdo ji nevystaví tomu ponížení, kdy na ni v porodnici doktoři i ostatní ženy koukají skrz prsty a šeptají si, že si ho nedokázala udržet ani dítětem. Milovaná žena nemusí odpovídat na trapné otázky typu: ‚Kdo je otec?‘ nebo ‚Kdy bude svatba?‘ Víš, že se mojí mámy dodnes ptají, jestli už jsem se konečně vdala? A ona se za mě pokaždé cítí provinile!“
Slova z ní tryskala bez přestání. Bylo to, jako by v ní roky narůstal tlak, který teď konečně prorazil. Nedokázala se zastavit, ani kdyby chtěla. V očích jí planul vztek i bolest, která se dlouho hromadila pod povrchem.
Její nečekaná razance znovu přilákala sousedy na chodbu. Tentokrát se však opatrně ptali Lukáše, jestli je všechno v pořádku. Zřejmě se obávali, že Radka v návalu emocí popadne něco těžkého a praští ho s tím po hlavě.
Lukáš mezitím zmlkl. Poslouchal ji se staženými rty a když konečně promluvil, jeho tón byl mnohem tišší než předtím.
„Já jsem chtěl na jaře udělat svatbu,“ zamumlal. „Žádný luxus, jasně. Na hostinu v restauraci nemáme. Jen obřad na úřadě a pak grilování na chatě. Ale tys to všechno pokazila. Kvůli tobě nám to nevyšlo. Ty můžeš za to, že jsme rodinu nevybudovali.“
Ještě před pár měsíci by se Radka rozplakala a začala se omlouvat. Teď však v jeho slovech jasně rozpoznala další pokus o manipulaci. Jako by jí někdo konečně sundal z očí pásku, která jí léta bránila vidět pravdu.
A najednou si s děsivou jasností uvědomila, že už dávno netouží stát se Lukášovou ženou. Vlastně už s ním nechtěla ani dál žít. Ten vztah ji vyčerpal do poslední kapky. Připadal jí jako těžký batoh plný kamenů, který nutně potřebuje odhodit.
Když viděl, že se nehádá a nevrací mu obvinění, změnil taktiku. Jeho hlas ztvrdl a přešel k otevřeným urážkám. Dokonce naznačil, že Radka otěhotněla s Amálií Starýovou schválně – a že si ani není jistý, zda je dítě vůbec jeho.
„Už rok a půl se na ni dívám a nevidím na ní jediný svůj rys,“ prohlásil chladně. „Možná sis myslela, že mi ji podstrčíš, pak mě budeš tahat po soudech o alimenty nebo mě dotlačíš k oltáři. V pondělí podám žádost o test otcovství.“
Řekl to s téměř obchodní jistotou, přesvědčený, že právě teď konečně zasáhl citlivé místo. Čekal výbuch, slzy nebo prosby.
Radka se však jen zhluboka nadechla a pomalu k němu zvedla pohled. V jejích očích už nebyla hysterie, ale něco mnohem rozhodnějšího.