Následující víkend přišel rychleji, než by si přála. Radek Matoušek už v pátek večer automaticky vytáhl ze skříně sportovní tašku a začal do ní házet pracovní oblečení. Dělal to se stejnou samozřejmostí jako každý týden.
„Marie, neviděla jsi zahradnické nůžky? Angrešt potřebuje prostříhat,“ zavolal z pokoje, který jim sloužil zároveň jako obývák i ložnice.
Marie Navrátilová seděla v křesle, nohy pod sebe, a bez spěchu obracela stránky časopisu.
„Netuším,“ odpověděla klidně. „A ani to zjišťovat nebudu. Na chatu nejedu.“
Radek vyšel do dveří. „Jak to myslíš? Máma je tam sama. Po těch lijácích je záhon plný ptačince a všechno potřebuje zalít, vedro je k nevydržení.“
„Byla to tvoje podmínka,“ připomněla mu tiše. „Žádná pomoc rodičům. Rozhodla jsem se odpočívat. Když může zarůst zahrada u mé maminky, může i u té tvé. Spravedlnost přece platí pro všechny.“
Odjel tedy bez ní. V neděli večer se vrátil podrážděný a vyčerpaný. Ukázalo se, že bez Mariiny systematičnosti práce drhla. Michaela Blažeková sice celý den rozdávala pokyny, ale ruce přiložila jen minimálně. Radek, nezvyklý na takovou dřinu, si odřel dlaně do puchýřů naplněných tekutinou.
Červenec udeřil tropickými teplotami. Na balkoně postupně uschly poslední sazenice, které Marie nakonec nikam neodvezla. Městský byt byl najednou podezřele uklizený a tichý. Na podlaze se nepovalovaly hromady okurek ani cuket, vzduch nebyl prosycený párou ze sterilovaných sklenic a štiplavou vůní octa.
„Volala máma,“ oznámil Radek o dva týdny později zachmuřeně. „Brečela. Rajčata jí začínají černat, prý nějaká plíseň. Měla je postříkat, ale neví čím. Marie, přestaň se už zlobit. Zítra tam zajedeme a pomůžeš jí.“
„Nezlobím se,“ odpověděla vyrovnaně. „Jen respektuji tvoje rozhodnutí. Tolik ses obával výdajů. Podívej, kolik jsme ušetřili za benzín. A rajčata? V zimě si koupíme v obchodě. Budou sice chutnat jako plast, ale rozpočet zůstane nedotčený.“
Do konce srpna se zahrada Michaely Blažekové proměnila v žalostný pohled. Kopřivy a merlík přerostly rybízové keře, jejichž úroda letos bez užitku opadala do plevele. A sama tchyně, zvyklá spíše poroučet než pracovat, náhle zjistila, že její povely na zarostlé záhony jednoduše nestačí.