Radim tehdy jen mávl rukou. „Tak si to tedy zkus po svém. Hraj fér, když ti na tom tak záleží. Až se spálíš, stejně ti jednou předám všechno – zahraniční účty i firmu. Nasbírej si zkušenosti, klidně i pár modřin. Když půjde do tuhého, táta tě podrží.“
Marcela Fialaová byla přesvědčená, že Kryštof podniká úplně stejně jako jeho otec – tedy že obchází zákony, upravuje účetnictví podle potřeby a vydělává hlavně díky šedým zónám. V jejích očích nebyl jiný než Radim, jen mladší a ambicióznější.
Když se za Radima provdala, okamžitě na sebe a své příbuzné nechal přepsat část majetku. Tvrdil, že jde o rozumné rozložení rizika, ale ve skutečnosti tím chtěl působit jako téměř nemajetný muž, ze kterého nikdo daně „nevyždímá“. Marcela si to vyložila po svém – jako důkaz, že takhle to v jejich rodině chodí.
A tak přišla s návrhem, že by bylo moudré předat vedení firmy mladému, perspektivnímu dědici se „zlatou lžičkou v puse“ a Radima odsunout stranou.
„Vaše nabídka mě nezajímá,“ odpověděl Kryštof klidně, ale díval se jí přitom přímo do očí. „A být vámi, přestal bych s podobnými intrikami.“
Mluvil tiše, přesto z jeho hlasu zaznívalo varování.
„Mého otce možná považujete za unaveného a snadno ovladatelného,“ pokračoval. „Jenže v podnikání platí tvrdá pravidla. A on má pověst člověka, který jde nekompromisně za svým. I krb, co hřeje, může způsobit nepěkné popáleniny.“
Marcela pochopila, že narazila. Odmítnutí samo o sobě by ještě unesla, ale tón jeho hlasu a podivná přirovnání ji zneklidnila.
Ten kluk není tak průhledný, jak si myslela. A rozhodně není hloupý. V duchu si o něm udělala nelichotivý obrázek.
O tom rozhovoru se Kryštof otci nezmínil. Nepřipadalo mu to nutné.
Zaprvé byl dospělý a uměl si poradit sám. A zadruhé – otcův nový sňatek v něm pořád vyvolával hořkost. V koutku duše ho bolelo, že místo jeho matky stojí po Radimově boku jiná žena. Část jeho nitra mu téměř přála, aby se to manželství neukázalo jako šťastné.
Nakonec ale tu věc pustil z hlavy a přestal se jí zabývat. Jenže minulost ho pustit nehodlala.
„Tak takhle ses mi rozhodl odvděčit, synu?“
Radim bez ohlášení vtrhl do jeho kanceláře. Nezavolal, nenapsal – prostě přijel.
Kryštof zvedl oči od monitoru. „O čem to mluvíš?“
„Marcela mi všechno řekla!“ hřímal Radim. „Jak ses ji snažil svést. Jak jsi jí namlouval, aby mi pomohla připravit mě o firmu i majetek. A pak jsi jí sliboval ostrovy a vilu u moře!“
„To myslíš vážně?“ vydechl Kryštof nevěřícně. „Ty jí věříš?“
„Takové věci by si sama nevymyslela!“ rozčiloval se Radim. „Na takové konstrukce nemá fantazii. Ta se vyzná jen v hadrech a špercích!“
„Tati, ty se v ženách opravdu nevyznáš,“ zvýšil hlas i Kryštof.
„Ale ty ses v té mojí zorientoval rychle!“ obvinil ho Radim. „Když si neumíš najít vlastní, sáhneš po otcově?“
„To je naprostý nesmysl! Je mi z toho zle.“
„A mně je zle z toho, že mám takového syna! Ještě že jsi do firmy nenastoupil. Už bys mě dávno odstavil.“
„Do firmy jsem jít nechtěl já, pamatuješ?“ připomněl mu Kryštof.
Radim v návalu vzteku kopl do židle. Ta narazila do skříně a rozbila prosklená dvířka. „Prokoukl jsem tě! Už tě nechci vidět. A jestli mi někdy zkřížíš cestu, zničím tě. A běda, jestli se přiblížíš k Marcele! Přísahám, že tě smetu.“
Od té hádky uběhly týdny a pak i měsíce. Kryštof se ponořil do práce tak hluboko, že ztratil pojem o čase. Půl roku? Možná víc.
Jeho rozhodnutí jít vlastní cestou se ukázalo jako správné. Firma stabilně rostla. Přibývaly zakázky, uzavíraly se dlouhodobé kontrakty, tým se rozšiřoval. Otevíral nové pobočky a budoval jméno bez pomoci rodinného kapitálu.
Postupně si ho začala všímat i média – spíš jako schopného odborníka než jako dravce bez skrupulí. Jméno Kryštof Veselý se občas objevilo v ekonomických rubrikách, vždy v souvislosti s profesionalitou a inovacemi, nikoli se skandály.