„Vždyť Zuzana stejně nikam nechodí,“ pokračovala naléhavě Ladislava Tichýová. „Pracuje z domova, tak by Matyáše mohla mít u sebe. A třeba se ta… no, Nikola… vzpamatuje a vrátí se.“
Kryštof si promnul čelo. „Mami, za prvé – Zuzana opravdu pracuje, i když z bytu. A za druhé – upřímně, teď máme úplně jiné starosti než hlídání Matyáše.“
„Jak to myslíš? Copak může být něco důležitějšího?“ nechápala. „Nikola má právo na nový začátek. Nezachovej se sobecky.“
Na okamžik zaváhal, ale pak to ze sebe dostal. „Nechtěli jsme to zatím rozhlašovat, ale čekáme dítě. Zuzana je ve třetím měsíci. Musíme zařídit spoustu věcí, připravit se.“
„Cože?“ vykřikla tak hlasitě, až to zarezonovalo chodbou. „A to jako proč? Teď? A kdo se postará o Matyáše? Přemýšlel jsi vůbec?“
„Matyáš má svou matku,“ odpověděl pevně. „A já mám povinnost vůči vlastní rodině.“
„Jenže Nikola konečně potkala někoho slušného! To je její šance. Vy můžete mít děti později. Když tak to ještě… znám jednoho gynekologa—“
„Mami, uvědomuješ si, co říkáš?“ přerušil ji šokovaně. „Čekal jsem, že budeš mít radost z vnuka. Místo toho řešíš něco takového?“
„Nikola si taky zaslouží štěstí!“ trvala na svém.
„Tak když ji tolik hájíš, starej se o jejího syna ty!“ vyhrkl a bez dalšího slova odešel, prásknuv dveřmi.
Večer mu zazvonil telefon. Na displeji svítilo jméno Nikola Tkadlecová.
„Co jsi to mámě provedl?“ spustila zostra. „Bylo tak těžké pomoct?“
„Taky tě zdravím,“ odvětil suše.
„Prosím tě,“ protáhla ironicky. „Zajeď za ní a omluv se. A vezmi Matyášovi nějaké ovoce, je nachlazený.“
„Ještě něco?“ zeptal se chladně.
„Prozatím stačí,“ odpověděla klidně. „A slyšela jsem, že budete mít dítě. Doufám, že kvůli tomu nepřestaneš podporovat Matyáše. Máma na tebe spoléhá.“
To už v něm bouchly saze. „Víš co? Přijeď si a starej se o svého syna sama. Já už se postarám o ty, kteří jsou opravdu moje odpovědnost.“
Nikola ještě cosi rozčileně vykřikovala, ale hovor ukončil.
Nakonec se stejně musela vrátit z Brna zpátky. Ladislava totiž rázně odmítla zůstat na výchovu vnuka sama. Nikola pak obviňovala všechny kolem, že jí nepřejí štěstí. Pravda však byla prostší – muž, za kterým odjela, rychle vystřízlivěl, když zjistil, že Nikola nemá v úmyslu pracovat a počítá s tím, že ji bude živit.
Aby splatila dluhy, prodala auto. Kryštof už jí peníze neposílal. Občas přivezl Matyášovi oblečení nebo hračku, když měl možnost. Ale tím jeho pomoc končila. Teď měl vlastní rodinu, která potřebovala jeho síly i čas.