„…a máme spolu děti. Předpokládám, že vám to Tomáš řekl. Matyášovi bude brzy dvanáct a je celý po něm. Anežce je šest. Miluje je nade všechno. Myslíte, že dokáže tuhle všechnu lásku rozdělit napůl?“
Odmlčela se a zadívala se na Kristýnu zpříma.
„Věděla jste, že je ženatý, a přesto jste do toho šla. Opravdu jste si tak jistá? Že odejde od nás, od dětí, a začne nový život s vámi? Ano, manželku lze odsunout, říká se. Jenže děti z jeho života nezmizí. Tomáš není typ, který by je vymazal. Právě proto jste si ho zamilovala. Vždycky zůstane jejich tátou. Bude se mu po nich stýskat, bude je chtít vídat. A finančně nás bude podporovat. Ať se vám to bude líbit, nebo ne.
Začne vám vadit každá jeho návštěva u nich. Postupně ho k nim budete pouštět čím dál méně. A on se bude trápit, protože uvidí, jak rostou bez něj. Možná mu porodíte dítě. Jenže i to mu bude připomínat ty dvě, které už má. Rozpoltí se mezi dvěma světy. A jednou vám to začne vyčítat. Opravdu unesete takovou zátěž? Zničit rodinu je snadné. Ale vybudovat vlastní štěstí na troskách cizího… to bývá nemožné.“
Kristýna mlčela, pohled sklopený do klína. Michaele se svíralo hrdlo, měla chuť prosit, zapřísahat ji, aby jim dala pokoj. Jenže věděla, že slabost by byla chyba. Strach dává druhému moc. Rychle vstala, vypnula plyn pod konvicí a dřív, než se mladá žena vzpamatovala, vyšla z bytu.
Domů šla pěšky. Slzy jí stékaly po tvářích a s každým krokem ji pálily víc. Úleva nepřišla. Bylo jí jasné, že Kristýna všechno Tomášovi poví. Co udělá? Jak se zachová? A proč mají manželky obyčejná jména, zatímco milenky znějí tak cize, výjimečně? Jako by jim už při narození někdo předurčil roli svůdkyně. Dokáže Tomáš odejít? Vždyť už to vlastně udělal – zradil ji. Myšlenky ji bodaly stejně jako vědomí jeho nevěry.
Když dorazila domů, v kuchyni bylo živo. Tomáš právě naservíroval těstoviny s párky.
„Maminka je tady!“ vykřikly děti radostně.
„Jak je babičce?“ zeptal se Tomáš klidně.
„Lepší. Doktoři jí upravili tlak,“ odpověděla a snažila se, aby hlas zněl normálně. „Jsem úplně vyčerpaná. Uložíš je dnes ty? Dám si sprchu a půjdu si lehnout.“
Zůstala v ložnici a poslouchala tlumené hlasy z vedlejšího pokoje. Tomáš děti napomínal, aby byly tiše, ať maminku nebudí. Pak četl Anežce pohádku. Matyáš nakoukl do ložnice, chvíli stál u její postele a tiše dýchal. Nakonec ho otec zavolal zpátky.
Co když o tohle všechno přijde? O večerní šepot, o jeho kroky na chodbě, o obyčejné rodinné chvíle? Jak by to nesly děti? Jak by bez něj žily?
Když dům utichl, vstoupil do pokoje Tomáš. Stejně jako předtím syn se na ni chvíli jen díval. Michaela zavřela oči a předstírala spánek. Připadalo jí, jako by se s ní v duchu loučil. Potom si lehl vedle ní. Toužila, aby ji objal, aby jí zašeptal, že nikam neodejde, že je miluje. Nic takového ale nepřišlo.
Nepřišel ani odchod. Druhý den, ani za týden, ani za měsíc. Tomáš se vracel domů včas, večery trávil s dětmi, všechno fungovalo jako dřív. O Kristýně nepadlo jediné slovo. Mlčeli a žili dál.
Pak přišlo léto a odjeli k moři. Na pláži hrál Tomáš volejbal s ostatními muži a Michaela ho pozorovala. Občas ji sevřel strach – kolem bylo tolik krásných, volných žen. Některá by mohla být drzejší než Kristýna, odhodlanější. Mohla by ho nepustit.
Přesto cítila, že rozhodnutí zůstat nebylo vynucené. Vybral si sám. A možná by se do takové ženy ani znovu nezamiloval. Úzkost se stáhla do hloubi jejího srdce, stočila se tam jako had a přestala syčet.
V jedné z knih Vítězslava Doležala stojí, že v každé dívce dříme budoucí žena – manželka, matka, strážkyně domova. Jejím úkolem je vytrvat navzdory zklamání a bolesti, žít pro lásku a víru. A v každém chlapci roste muž – partner, otec, ten, kdo má chránit největší poklad svého života: rodinu. Každý z nás má být tvůrcem, ne ničitelem. Láska se nedá provozovat jako koníček – dá se jen skutečně prožít.
Daniela Kolářová ve své knize V posteli s tvým mužem. Zápisky milenky píše něco podobného: muž neodejde, dokud sám nechce. Nerozhodne se proto, že je někdo dokonalý nebo že udělal velké gesto. K rozvodu dospěje teprve tehdy, když je na něj vnitřně připraven. Změnit život, něco obětovat, něco získat. Odpovědnost za bolest manželky a dětí nese on sám – ten, kdo kdysi slíbil věrnost a pak své sliby porušil. Nejde o vinu, ale o příčiny. Ty mohou ležet v ženě, v muži, nebo v obou.