Příběhy - Dojmy - Page 3

„Co je moje, je jen moje. A to tvoje je zase jen tvoje“ prohlásil Jaroslav povýšeně, zatímco ona cítila ledový vztek

0200

„To snad nemyslíte vážně! Jsem jeho matka! Mám právo vědět, co můj syn…“ vybuchla Ladislava, když notář odmítl její přítomnost při čtení závěti

05.3k.

„Přijde mi zvláštní, že Lukáš Navrátil neupřesnil jednu podstatnou věc: byt jsem pořídila ještě před svatbou a je psaný výhradně na mě,“ řekla jsem ženě, která k nám dorazila s tím, že si chce „něco vyjasnit“

0324

„Celý život jsi stála při Lucii Tkadlecové, tak se teď obrať na ni“ řekl Martin chladně, opřený o futra a sahající po klice

013

„Třeba že odejdeš ty.“ odvětila klidně, Milan na okamžik znejistěl

0250

„Všechno jsem přepsal. Už nám nepatří vůbec nic.“ prohlásil Jan Navrátil a rozvazoval si hedvábnou kravatu, zatímco ona zůstala stát uprostřed kuchyně s talířem v dlaních

0140

„obyčejném lidském teple“ — prohlásila ona, zatímco mě nechávala vést domácnost sama

012

„Ještě dneska to převedeš na mě, rozumíš?“ vyštěkla jeho matka v předsíni a obvinila Kláru z pokusu o převzetí bytu

0120

„Neřeš to“ odbyl ji Daniel chladně, když se Petra opatrně ptala, jestli je všechno v pořádku

070

„Tušila, co přijde“ sevřela prsty na klávesnici a ztuhla u monitoru

065